Dne 3. srpna 2006 oslavilo město Planá významné jubileum: 400. let městských lesů. Historie městských lesů započíná rokem 1606. V tomto roce byl městský les o výměře 510 ha odkoupen od komorního panství Tachova. Kupní smlouva k prodeji části královského lesního majetku, jíž předcházelo svolení stavů na sněmu v roce 1598, byla řádně zapsána do desek zemských. K provedení prodeje byli pověřeni Vilém z Landštejna a Kašpar Kaplíř ze Sulevic.
Teprve kolem roku 1680 město provedlo zhodnocení hospodářských možností nově získaného lesního majetku. Ovšem výsledky nebyly nijak povzbudivé, a proto byla nakonec zvolena ta nejsnazší varianta výnosu: v městském lese byly založeny milíře na dřevěné uhlí, které se pak prodávalo pro vnitřní potřebu města.
O tehdejší skladbě lesů víme z historických pramenů jen velmi málo. Hlavními dřevinami tehdejších hraničních hvozdů byly jedle a buk ve směsi se smrkem a ostatními dřevinami (jilmem, javorem, borovicí).

Na konci 18. a počátku 19. století se hospodaření v lesích řídilo Tereziánským lesním pořádkem z 5. května 1754. Tento Tereziánský řád vycházel z lánové soustavy plochové, která byla v tehdejší době nejdokonalejším systémem těžebně-pěstebních opatření. Lesní majetky se na základě této soustavy dělily podle výnosu na plochově úměrné mýtě, které se periodicky těžily. Městský les byl postupně zpřístupňován lesními cestami a stále intenzivněji těžen.
V době kolem roku 1780 mělo město poměrně velkou potřebu dřeva pro své obyvatele, ale i pro panství a nestačilo ji krýt z vlastních lesů. Jedním z důvodů byly i rozvíjející se městské železárny. Právě nedostatek dřeva na přelomu 18. a 19. století se stal obecně v českých zemích podnětem k přechodu od extenzívního k intenzivnímu lesnickému hospodaření. Vyšší potřeba dřeva byla řešena zásahem do druhové skladby lesů. Smrkové a borové monokultury začaly nahrazovat původní smíšené porosty, protože se na základě tehdejších výnosových teorií předpokládalo, že takové lesní porosty jsou vzhledem ke krátkému obmýtí nejrentabilnější.
Podrobnější doklady o stavu městských lesů se z tohoto období nedochovaly. Je ovšem doložena poměrně významná důlní a řemeslná výroba v Plané z tohoto období a lze proto vyvozovat, že velké nároky na dříví vedly i v lesích města Plané k přetěžování a násilné změně druhové skladby.
V první polovině 19. století se již začalo ukazovat jako nezbytné provést nové přeměření a přehodnocení zásoby městských lesů. Proto bylo k 1. září 1838 provedeno nové měření, podle něhož městu Planá náleželo již 511 ha lesních pozemků. Rovněž byl k ochraně a péči o les ustanoven jeden lesní, který měl k potřebě jednoho zaměstnance lesního ochranného personálu (hajného).
Situace kolem hospodaření v lesích se podstatně zlepšila rokem 1850. V tomto roce byla v Bavorsku zprovozněna východní železnice a tak díky nově otevřenému spojení Plzeň – Cheb bylo umožněno v mnohem větší míře obchodovat s dřívím i po železnici.
Skutečně přelomovým rokem tohoto období se nejen pro městské lesy stal 3. prosinec 1852. Tehdy byl vydán první lesní zákon č.250 říšského zákoníku, zvaný také rakouský lesní zákon. Určitá omezení vlastníků z důvodu ochrany lesů, jež zákon sledoval, byla na tehdejší dobu pokroková. Největší význam měla ustanovení o povinnosti zalesnit vykácené části lesa nejdéle do pěti let a zákaz přeměny lesní půdy na jinou kulturu. Byly tak zároveň položeny nutné předpoklady k podrobnějšímu plánování hospodaření v lesích.
Dne 22. srpna roku 1858 byl městem vydán pro les významný výnos, který doslova uváděl: „Jednohlasně bylo usneseno, že pro rok 1858 každý obyvatel města a svatopetrského předměstí, kdo přebýval v právovárečném domě nebo v současnosti v takovém domě svých potomků přebývá, jeden celý sáh, kdo však nikoliv jen polovinu sáhu měkkých štěpin dostane. Každý jiný je z tohoto podílu dříví vyloučen“. Toto významné pravidlo, podle nějž měli obyvatelé Plané nárok na zvýhodněný nákup palivového dříví, se pak udržel až do počátku 20. století.
Významný růst průmyslu si ve stále větší míře žádal podrobnější a přesnější cenové propočty. Proto byl v roce 1875 v Plané založen lesní zařizovací úřad, jehož přesným posláním bylo doslova: „měření a mapování sečí a holin, vedení knih lesní hospodářské evidence, posuzování a hodnocení změny pozemků směnou, koupí, ale také změnou kultur“.
První dochovaný hospodářský plán pro městské lesy vypracoval saskou metodou Broumovský lesní V. Hahn pro období 1868 – 1877. Při Hahnově zařízení byla vytvořena první rozdělovací síť. Hospodárnice a rozdělovnice byly vedeny převážně severojižním směrem a byl tak položen základ prostorové úpravy zabezpečující lesní porosty proti převažujícím západním a jihozápadním bořivým větrům. Toto Hahnovo severojižní rozdělení se v podstatě dochovalo dodnes.
Těžba a prodej dříví měly již v té době svá pevná pravidla, z nichž některá také existují dodnes. Těžbu dříví určoval obecní lesní. Vždy se přednostně zpracovávalo dříví polomové a vývraty, protože již tenkrát existovalo velice dobré povědomí o působení hmyzích škůdců. Kvůli kůrovcům se silné dříví odkorňovalo a kůra pálila. Veškerá hmota nehroubí se rovněž z pasek odvážela. V místech zvýšeného kůrovcového nebezpečí se kladly lapáky, tedy na vhodném místě v polostínu skácený strom, jehož kmen se pokryl odsekanými větvemi.
Při těžbě stromů byly dovoleny pařezy do výše 18 palců, tedy 47 cm. Z poraženého kusu byly nejprve vymanipulovány výřezy užitkového dříví, jejichž délka neměla přesahovat 5,6 m, a pak dříví palivové, které se stavělo do pevných hrání. Hráň, jejíž objem činil jeden vídeňský sáh o 80 kubických stopách, měla pevně dané rozměry: délka 6 stop, výška 5 stop a 10 palců a délka polen 3 ? stopy. Tato hráň pak obsahovala 2,5263 plm dřeva.
Užitkové dříví se měřilo s přesností na půl palce. K tomu se používala cejchovaná průměrka (Kluppa) a k označení železná číslovačka. Ostatní dříví se označovalo jen na hráni. Palivové dříví se třídilo podle kvality a druhu. Bylo přísně zakázáno míchat užitkové a palivové dříví.
Rozřezáním kmene ovšem těžba nekončila. Strom musel být zpracován až do poslední větve. Lesní od dělníka totiž přebíral také hráně větví, klestí, štěpin a třísek a hráně paliva z rozštípaných vyklučených pařezů. Nakonec se paseka řádně uhrabala a nahrabané větve, listí a tráva se připravily k prodeji jako stelivo.
Rok 1906 byl pro městské lesy významný. Hospodaření v této době mělo již svá pevná pravidla, městský les byl poměrně dobře přístupný po zpevněných cestách, dříví se prodávalo měšťanům nebo do okolních pil a hutí a tak každoročně vznikal pro městskou pokladnu zisk. Ten nebyl příliš vysoký, byl ale setrvalý. A tak se v tomto roce plánští radní rozhodli vyjádřit svůj dík za to, že byl tento lesní celek v roce 1606 pro město získán. Při příležitosti 300-letého jubilea byl proto u lesovny na Jalovém Dvoře vztyčen kamenný obelisk.
Kolem roku 1908 byly městem zakoupeny převážně lesní pozemky v okolí německého Treppensteinu o výměře 17 ha. Tento majetek město vlastní i nadále, pouze s ním nemůže volně nakládat.
V roce 1929 město uskutečnilo velmi významnou stavbu vodovodu. Voda, pocházející z několika studní v městských lesích, byla potrubím vedena přes Broumov, Horní a Dolní Jadruž až do Plané. Tento vodovodní řád se dochoval dodnes a po několika úpravách a rozšířeních se dnes stal opět nejdůležitějším zdrojem pitné vody pro Planou.
Nepřetržitost obhospodařování vlastních lesů byla přerušena až v roce 1953. Tehdy byla provedena definitivní likvidace zbývajících obecních, farních a soukromých majetků a městské lesy Planá byly začleněny pod tehdejší lesní závod v Plané.
Na základě zákona č.172/1991 Sb. byl původní městský les navrácen městu Planá ke dni 21.11.1991. Historické majetky a všechny příděly obci byly definitivně městu předány až na podzim roku 2005. Konečná výměra lesního majetku v katastrech Broumov, Křínov, Kříženec, Otín, Pavlovice, Planá, Svahy, Týnec, Vítovice, Vížka, Vysoké Sedliště, Zliv a Žďár činí k současnému datu 1076 ha.